O historii přehrady Husinec, dobové fotografie

19.10.2009 23:02

Husinecká přehrada byla dobudována v roce 1939. Přiblížíme si její význam, který je velký nejen pro Husinec, ale i pro široké okolí. Řekneme si, proč vlastně vznikla, kdy a za jakých podmínek byla postavena a také uvedeme její význam v současnosti.

  MYŠLENKA VZNIKU PŘEHRADY

Údolí řeky Blanice trpělo odedávna každoročními povodněmi, které opakovaně působily velké škody na pozemcích, na budovách a dokonce přinášely i ztráty na životech. Naproti tomu v době sucha mělo celé území nedostatek vody. Po mnoha průzkumech koncem 20. let odborníci došli k závěru, že pouhá regulace řeky Blanice nepomůže a že definitivní nápravy by bylo možné docílit jen vybudováním vodní nádrže, která by zadržovala přívalovou vodu a nadlepšovala průtok vody v době sucha.

Myšlenka zřízení vodní nádrže na Blanici vznikla koncem XIX.století v souvislosti s řešením otázky úpravy řeky Blanice. V prosinci 1885 městské zastupitelstvo ve Vodňanech spolu s 15 okolními obcemi podalo petici Zemskému sněmu, v níž žádalo o regulaci Blanice od Žíchovce k ústí do řeky Otavy. Projekt byl vypracován v letech 1895 – 1905. Přitom se zjistilo, že úprava Blanice není možná bez předchozího vybudování vodní nádrže v horním toku. Technická kancelář zemědělské rady navrhovala nádrž nad Husincem o objemu 16 milionů m³ s 38 m vysokou hrází a v roce 1909 byly provedeny sondy a vydán první geologický posudek, v němž byla doporučena nižší 28 m vysoká hráz se zamýšleným obsahem 9,1 milionů m³ vody.

Studie po dobu I. světové války byly přerušeny a až v roce 1920 se opětně začalo uvažovat o vybudování nádrže nad Husincem (uvažovaný objem 15 mil m³) a o postavení další nádrže u Zbytin (uvažovaný objem 30 mil m³ vody). Nakonec v roce 1926 provedlo vodní oddělení Zemského správního výboru detailní zaměření hrázových profilů a 10 nových sond, kdy se v posudku omezil uvažovaný obsah projektované nádrže na 6,8 mil m³ vody s výškou hladiny 25 m. Jako nejdůležitější kriterium byla brána následující fakta: "Povodí Blanice k místu zamýšlené hráze měří 214 km² s průměrnou roční srážkou 826 mm, s průměrným odtokem 2,17 m³s^-1 a absolutním maximem odtoku 200 m³s^-1." Na poradě Ministerstva zemědělství byly v únoru 1928 stanoveny směrnice pro projekt nádrže s obsahem 5,6 mil m³ vody. Předběžný projekt byl vypracován v roce 1931 a v roce 1933 byl projekt přepracován a schválen včetně nákladů ve výši 16 mil. Kč.

PROJEKT STAVBY

Pro vybudování vodní nádrže na řece Blanici bylo zvoleno údolí 2 km nad Husincem v nadmořské výšce 509 m n.m., kde dříve stávala stará vojenská střelnice. Přehradní hráz byla po průzkumech podloží založena na skále (rula) v nejužším místě údolí. Plánovaná nádrž zasahovala do katastrů tehdejších obcí Husinec, Prachatice, Dvory, Kahov, Oseky, Ostrov a Výrov. Hrází mělo být uzavřeno poměrně velké povodí o výměře 212,5 km² a vodní nádrž měla při naplnění zadržovat více než 6,6 milionů m³ vody.

Zátopová plocha měla činit 57 ha a sahat do vzdálenosti 3,2 km od hráze. Po výstavbě hráze se skutečně plánované parametry naplnily. Samotná hráz byla vybudována jako zděná (uvažovalo se i o hrázi betonové) o výšce koruny 27 m nad údolím (34,1 m nad základem), umožňující vzdutí vody do výše 24 m nad původním dnem řečiště. Délka hráze je 197 m, šíře v základech 25 m, na přelivu 2,5 m s pěti přepadovými poli o rozměrech 9,25 x 1,55 m a s vozovkou širokou 5,8 m v koruně hráze.

Projekt vodního díla byl vypracován v roce 1930 Zemským úřadem v Praze (autoři projektu Ing.L.Frössl a Ing.F.Čech), vodoprávní řízení se konalo 1.12.1931 na okresním úřadě v Prachaticích; v lednu a únoru 1932 byly vykoupeny pozemky a detailní projekt byl definitivně schválen Ministerstvem zemědělství v Praze v prosinci roku 1933. V tomto roce také byly provedeny sondážní práce napříč údolím a dále sondáže na Výrovčici a Kobylí Hoře za účelem získání dostatečného množství kvalitní žuly pro stavbu hráze. Sondážní práce prováděla firma Ing.J.Kříž a Ing.J.Matoušek - Praha, stavbu hráze a strážního domku prováděla firma Ing.Emil Štěrba - Beroun, vypouštěcí zařízení pak firma ČKD Praha a Bratří Prášilové Praha.

V říjnu 1933 byla uzavřena soutěž firem na stavbu hráze (vypsané soutěže se účastnilo 24 firem na stavbu zděné hráze a 23 firem na stavbu betonové hráze), z nichž firma Ing.Emila Štěrby z Berouna vyšla vítězně jako nejlevnější s rozpočtem 9 218 104 Kč když do úředního rozpočtu se vešlo 15 firem. Ze záznamů vyplývá, že tato firma musela poskytnout státu finanční záruku ve výši 400 000 Kč, která jí byla vrácena až po dokončení stavby a po prvním přelivu přes hranu přehradní hráze, k němuž došlo 19. června 1939. Zajímavý byl také schválený rozpočet stavby:

- celá stavba hráze, zařízení a silnice     12 900 000 Kč

- plánované výkupy pozemků                   420 000 Kč

- projekt na celou stavbu                          250 000 Kč

- 5% na správu podniku                           500 000 Kč

- 15% na nepředvídané náklady             1 930 000 Kč

- Celkový rozpočet tedy činil               16 000 000 Kč

Celá tato stavba byla vlastně poslední zděnou hrází postavenou v republice. (Pozn.: v ČR je 23 zděných hrází; nejstarší jsou Mariánské Lázně–Kamenný potok a Jevišovice–Jevišovka z roku 1896, nejmladší je Husinec–Blanice z roku 1939; největší povodí má Lesní král–Labe - 476 km², na Husinec–Blanice připadá 212,55 km²; největší objem má Seč–Chrudimka - 22,1 mil m³, Husinec–Blanice - 6,6 mil m³ vody.

Význam husinecké přehrady je ochranný, vodárenský, energetický i rekreační. Rekreační účel je schválně napsán kurzivou, neboť koupání v nádrži není oficiálně dovoleno. 

POSTUP STAVBY

Původní plán zněl - zahájit v polovině roku 1934 a dokončit stavbu koncem roku 1938. Postup stavby je fotograficky zdokumentován ve třech fotoalbech, uložených v archivu hrázného na přehradě. Vzhledem k nepřízni počasí, dvojím záplavám na nedokončeném díle a hlavně pak k mimořádným politickým událostem v roce 1938 - Mnichovský diktát, posun hranic, okupace 15.3.1939 - došlo k dokončení a k uvedení do provozu až na jaře 1939.

Dne 22.června 1934 byly provedeny vytyčovací práce pro stavbu hráze. Slavnostní zahájení stavby bylo provedeno dne 2. července 1934 za přítomnosti zemského komisaře Ing.J.Málka (stavební dozor), stavitele Ing.E.Štěrby a celé řady okresních a místních funkcionářů přímo v prostoru budoucí hráze. Hned od tohoto dne pracovalo na stavbě kolem 300 dělníků, kteří se za pomocí krumpáčů, lopat a dřevěných koleček pustili do výkopů stavební jámy a základů hráze. Do konce roku 1934 byl vybudován provizorní jez se dvěma žlaby, jimiž proudila voda řeky přes stavební prostor. Byl také postaven objekt drtiče kamene a přejezd přes drážku. Drážka dopravovala z lomu na Kobylí hoře vytěženou žulu ve vozíčcích až na místo stavby za pomocí 5 km dlouhého lana. Vytěžený kámen zde byl opracován do stavebních kvádrů nebo drcen pro betonářské práce. Koncem listopadu byla stavba zazimována.

V roce 1935 byly po postavení kabelového jeřábu, jenž spojoval oba břehy v prostoru hráze zahájeny práce ve stavební jámě hráze. Po vybudování základů středních pilířů začala betonáž hlavní dislokace a zdění vývaru a kašny pod budoucí hrází. Při "velké vodě" 28.10.1935 došlo k zatopení stavební jámy vodou, což značně zdrželo další postup. V rekordně krátkém čase (4.10. - 30.11. 1935) byl na levém břehu postaven domek hrázného. Poté, co velká voda opadla, bylo dokončeno zdění vývaru a kašny a stavba v prosinci zazimována.

Od jara 1936 směřovaly všechny síly na zdění hráze. V této době byl postaven limnigraf pod hrází a malá vodárnička pro hrázného, v srpnu dopraveny na stavbu a také usazeny základové výpusti.

V roce 1937 dopraveny a zabudovány segmentové uzávěry a bylo zazděno výpustní potrubí do hráze, přemístěny žlaby na potrubí, osazeno brlení proti vodě. Dne 11.6.1937 navštívil za účelem kontroly stavbu zemský prezident Sobotka, ale již v květnu tohoto roku - při návštěvě prezidenta republiky Dr.Edvarda Beneše, kdy navštívil Jižní Čechy - byl vydán pamětní spis o budování vodní nádrže na Blanici u Husince v nákladu 178 výtisků, z nichž první byl slavnostně předán právě našemu prezidentovi. Dne 12.7.1937 přišla znovu záplava, která zatopila celou stavební jámu. 21.září 1937 uctili všichni pracovníci přímo na stavbě památku zesnulého prvního prezidenta T.G.Masaryka. O dva dny později 23.9. přišla opět velká voda a naplavila spoustu materiálu přímo k budoucí hrázi. Tím se značně zkomplikovaly práce a stavba se znovu zdržela. Začátkem listopadu musela být stavba zazimována.

Rok 1938 byl zahájen dokončováním prací z minulého roku. Vyzdívaly se mostní pilíře a rizality, byl vyzděn přepad, po výstavbě mostního lešení došlo k betonování mostu pro vozovku. Těsně před dokončením této práce však dochází k Mnichovskému diktátu a k zabrání pohraničí. Hranice v této oblasti jsou určeny spojnicí Rechle – střed řeky Blanice – Výrovčice – mýto na silnici Těšovice – Prachatice. Po dobetonování říms mostu dne 6.10.1938 byla stavba přerušena. V té době nastaly určité problémy s přesným vymezením hranice mezi zbytkem ČSR a Německem, jak o tom svědčí písemnosti rozhraničovací komise a dalších orgánů z 24.listopadu 1938, 10.ledna 1939 a definitivní stanoviska Ministerstev vnitra ze 7. srpna 1940.

Na počátku jara 1939 došlo konečně k montáži návodních stavidel včetně žaluziového uzávěru k dlažbě vozovky a ke konečné úpravě zábradlí na hrázi. Tím vlastně celá stavba skončila a hned 19.června 1939 došlo při povodni k prvnímu přelivu vody přes hranu přehradní hráze. Přehrada vydržela a potvrdila kvalitu celé stavby. Po povodni byla ještě upravena (zvýšena) přelivná hrana kašny a provedeny úklidy okolí celé stavby. Do opěrné zdi proti domu hrázného byla zabudována bronzová deska s nápisem:

Po celý rok 1939 zde byl zástupce státního dozoru, který plnil funkci hrázného. Prvním jmenovaným hrázným na přehradě byl Jaroslav Petr od roku 1940 do roku 1959. Druhým hrázným byl František Kysela (1960 - 1974). Dalším hrázným byl husinecký rodák Jan Bredl, který v této funkci pracoval přes čtvrtstoletí - od roku 1975 do roku 2001.

Kolaudační protokol přehradní hráze a celé vodní nádrže byl sestaven, projednán a podepsán až v roce 1941. "Protokol o technicko-ekonomické kolaudaci vodní nádrže na Blanici u Husince, okres Vodňany - prosinec 1941" - tak zní název strojopisného dokumentu, který obsahuje 156 očíslovaných stran a byl sepsán v době od 15.10. do 19.12.1941 za přítomnosti Ing.V.Štěpánka, Ing.J.Šanovce, Ing.V.Pánka, Dr.K.Marvana, Ing.L.Frössla, Ing.F.Čecha, Ing.J.Málka a Ing.F.Hospodky.

Stavbu vodní nádrže Husinec provedly tyto firmy:

- Ing. Emil Štěrba - Beroun - stavba hráze, strážního domku  a dvou limnigrafů

- Českomoravské strojírny a.s.Praha - I. část výpustního zařízení - Bratří Prášilové a spol. Praha - II. část výpustního zařízení

V úvodu kolaudačního protokolu je podrobně zdůvodněna nutnost výstavby vodní nádrže.

Během provádění základových prací, při hloubení základové jámy, byly oproti schválenému projektu místo původních 6 – 10 m základů vyhloubeny a kvalitním betonem zality základy mnohem hlubší o síle 10 – 12 m a to na základě znaleckých geologických posudků a doporučení, aby budoucí hráz co nejlépe držela v rulovém skalním podloží a tím se zamezilo možným budoucím průsakům, případně pohybu celé hráze při maximálních přítocích a náhlých záplavách. I když to znamenalo vícepráce a zdražení celé stavby, celkový rozpočet nebyl překročen a kolaudační komise tato opatření v plné výši schválila.

I když na stavbě pracovalo mnoho dělníků (140–300) a většina prací byla dělána ručně, došlo při stavbě pouze k jedinému smrtelnému úrazu dělníka Františka Jeřábka a to 9.července 1935, jak o tom svědčí protokol o nehodě.

Při kolaudaci bylo po prověrce účtů konstatováno, že celá stavba byla provedena kvalitně, úsporně a že dokonce nebyl rozpočet úplně vyčerpán. Pro zajímavost uveďme plnění jednotlivých složek:

I.vlastní stavba hráze                      13 571 894,— Kč

II.příprava a projekt                              340 879,65 Kč

III.výkup pozemků                               725 000,— Kč

IV.náhrada za kámen                          130 174,40 Kč

V.náhrada za komunikace                       8 500,— Kč

VI.elektrické nádrže                               61 709,65 Kč

VII.odborné posudky                              25 099,75 Kč

VIII.kancelářské zařízení                         34 196,75 Kč

IX.daně a dávky                                     30 773,— Kč

X.měřičské výdaje                                    8 998,60 Kč

XI.provozní výdaje                                   14 634,65 Kč

XII.cestovné a osobní výdaje                  567 533,40 Kč

XIII.doplňky strojního zařízení                  42 000,— Kč

XIV.různé náhrady (použití patentu ap.)     34 500,— Kč

                                       Celkem výdaje                                  15 595 893,85 Kč

                  Příjem z nájmu pozemků,

                  za písek a kámen                                     3 492,— Kč

                  Úplný celkový náklad                     15 592 401,85 Kč

Za války bylo nebezpečí leteckého útoku na přehradní hráz (vypočteno, že při náhlém zničení zcela naplněné přehradní hráze by přívalová vlna dosáhla "dolního schodu pod kostelem" – došlo by tudíž k zatopení značné části Husince) a tak v rámci "Opatření protiletecké ochrany" byly vypracovány podrobné plány na varování Husince, Těšovice, Strunkovic n/Bl, Bavorova, Vodňan a Písku; v Husinci kolejnice a sirény a dále pak telefon. Tento plán byl zpřesněn ještě v roce 1944. Po válce byly vytvořeny povodňové plány a ustaveny komise. Později byly tyto úkoly začleněny do systému CO (civilní obrany).

Po válce bylo využito prvotního záměru, realizovaného již při stavbě hráze, kdy z levého výpustního potrubí  1400 mm byla vyvedena odbočka  1000 mm pro budoucí elektrárnu. Malá elektrárna s Kaplanovou turbinou o hltnosti 3,6 m³s^-1 byla postavena firmou Ing.E.Štěrba v létech 1948-1953. Elektrárna byla napojena na rozvodnou elektrickou síť a dodávala potřebný proud ve špičkách (ráno a odpoledne). Podle stávajících záznamů dodávala tato malá elektrárna do sítě ročně průměrně 1,5 kWh elektrické energie.

V roce 1963 byla vypuštěna celá nádrž, provedeny opravy stavidel a ochranné nátěry. V této době byla na pravém břehu vybudována úpravna vody (s čerpacím kanálem z přehrady) pro Prachatice. Po dokončení celé stavby a všech oprav byla nádrž v roce 1964 opět napuštěna.

SOUČASNOST PŘEHRADY A ELEKTRÁRNY

Elektrárna byla v roce 1982 odstavena na 8 měsíců, v období říjen 1983 – říjen 1985 za účelem oprav. Dne 29.4.1986 v ranních hodinách došlo k roztržení kulového uzávěru v budově elektrárny. Oprava trvala 7 let (!). Poté byla v provozu od února 1993 a dne 2.2.1994 odstavena pro ohnutou hřídel a vadné ložisko. V současné době elektrárna změnila majitele. Po rychlé opravě má být uvedena do provozu a napojena na automatické dálkové řízení. Je škoda celkové doby odstávky, protože tato elektrárna mohla dodat do sítě více než 22 mil kWh elektrické energie.

Poslední velké opravy včetně ochranných nátěrů na přehradě byly provedeny v létech 1995 - 1997 a zaručují další bezchybný provoz přehrady do dalších let.

Minulý rok v březnu provedli pracovníci akciové společnosti Povodí Vltavy poslední úpravy před zavedením sondy, která bude napříště přes SW vyhodnocovat teplotu vody a přesnou výšku hladiny v přehradní nádrži, což pomůže hráznému v okamžitém přehledu o stavu na přehradě. Zařízení bude sloužit při modernizaci provozu této významné stavby.

Po mnoha letech odstavení turbiny v malé elektrárně pod přehradou (12 let) a po řadě oprav technického zařízení, se 16. listopadu 1998 opětně rozběhla opravená turbína a zkušebně začala vyrábět elektrický proud. V nedávné době byla tato elektrárna, která stojí na břehu Blanice pod přehradou od roku 1954 převedena JČE (nyní E.ON) do vlastnictví Fondu národního majetku a ten ji prodal klatovské s.r.o. "Jihočeské malovodní elektrárny". Ti provedli rekonstrukci zařízení, opravili turbinu a přívod vody a po zkušebním provozu přifázovali 17.11. 1998 elektrárnu do sítě.

TECHNICKÉ ÚDAJE

Husinecká přehrada je gravitační zděná stavba a jak bylo uvedeno, jedná se o poslední stavbu tohoto druhu nejen v ČR, ale i v Evropě. Délka hráze je 200 m a výška nad základovou sparou 34 m. Je zařízena na odpouštění teplé, prohřáté povrchové vody ±8m. Je zde stálé nadržení 900 000 m³, užitkové nadržení 2,75 mil m³ a retenční 6,53 mil m³ po přelivy + kapacita zdrže 6,85 mil m³. Spodní segmenty 2x1400 mm mohou převést 56 m³s^-1, výpust na teplou povrchovou vodu  600 mm může vypouštět 2,8 m³s^-1. Bezpečnostních přelivů (neovladatelný odtok po koruně přehrady) je celkem 5 o rozměrech 9,25 x 1,55 m. Těchto pět oken může převést 200 m³s^-1 vody.

VODOMĚRNÁ STANICE

Na údolní přehradě Husinec se nachází vodoměrná stanice ve výšce 536 m n.m., kde se měří maximální, minimální, přízemní minimum, průměrná denní teplota, relativní psychografická vlhkost vzduchu. Z těchto údajů se potom vypočítává tlak par, oblačnost, směr a síla větru; pomocí ombrogramu též intenzita a množství srážek. Toto pozorování se provádí 3krát denně (v létě v 7, 14 a 21 hod a v zimě v 8, 15 a 22 hod). Na přehradě je též vodoměrná lať s limnigrafem pro zjišťování hladiny vody, přítoku a odtoku.

HISTORICKÉ ZAJÍMAVOSTI

Na úplný konec této kapitoly ještě pár zajímavých citací ze zprávy ing.Františka Čecha "Vodní nádrž na Blanici u Husince" z r.1937:

V kapitole »Rozsah prací« se píše: "Pro získání představy o rozsahu celého díla se uvádějí některé význačné kubatury a váhy. Hlinitý výkop (včetně sondáže) 45.000 m³, skalní výlom 37.000 m³, jílové těsnění a zásypy 17.000 m³, zdivo lomové 60.000 m³, zdivo betonové 3.600 m³, železobeton 300 m³, dlažby 2.000 m³, železná výztuž 400 q, ocel pro potrubí a uzávěry výpustí 1.125 q, cement 1000 vagonů." V kapitole »Význam sociální« je psáno: "... Vezmeme-li v úvahu, že na výdělku každého zaměstnance je závislá průměrně čtyřčlenná rodina, vypomáhá se touto investiční prací přímo, nejméně 1.200 občanům. Uvážíme-li dále zaměstnance v cementárnách, železárnách, zaměstnání řemeslníků, dopravních prostředků a j. a dále, že zaměstnaný dělník má větší nákupní schopnost, můžeme odhadnouti, že tato stavba má veliký význam pro ob- živu 2.000 obyvatel, a to po dobu 4 až 5ti let. Možno konstatovati, že během stavby se zlepšil zdravotní stav zaměstnaného dělnictva a že práce přinesla do kraje žádoucí spokojenost... Třeba zdůrazniti, že chování dělnictva a jeho poměr k zaměstnavateli i vedoucím úředníkům je bezvadný a že po celou dobu nedošlo ani ku stávkám ani ku jakýmkoliv ojedinělým výstřelkům."

Text převzat ze serveru:https://www.husinec.wz.cz/o_husinci-prehrada.htm

Fotografie:archiv

Zpět